Lidé z RFA - Pavel Frýbort: Trénink nesmí být plošný postřik

Aleš Roll

28.05.2020

FAČR

V Regionálních fotbalových akademiích FAČR (RFA) má na starosti zejména tréninkový program. „Jsem rád, že se konečně našly finanční prostředky, které zůstávají u mládeže a nedochází k jejich odlivu do dospělých kategorií, jak se to například dělo v minulosti,“ říká Pavel Frýbort, manažer rozvoje a kontroly.

Za co jste v RFA zodpovědný?

Mám na starosti vytvoření tréninkového programu, který se týká nespecifické části. To je tělesná výchova na základní škole. A pak i tréninkového programu ve specifické části, tedy odpolední fotbalové tréninky. Společně s šéftrenéry RFA jsme vytvořili dvouletý tréninkový program pro kategorie čtrnáctiletých a patnáctiletých.

Co je jeho obsahem?

Definování herních principů, to znamená, jakým herním výkonem bychom se měli prezentovat. Jak jednotlivec, tak celý tým. Osvojování si herních principů je rozděleno do takzvaných modulů, což jsou šestitýdenní cykly, které na sebe obsahově navazují.

Co například trénujete v rámci modulu?

Každý modul obsahuje vzorová cvičení, která respektují námi nastavené herní principy. Cvičení jsou předtím připomínkovaná úsekem trenérů FAČR a reprezentačními trenéry a jsou volně inspirovaná tím, co se v dané věkové kategorii trénuje v zahraničních elitních akademiích. Tyto herní principy se v daném cvičení vyskytují v takové míře, že nemůžeme mluvit o nahodilosti, ale systematičnosti.

Jak si ověříte, že si toto hráč po dvouletém cyklu v akademiích opravdu osvojil?

Každý hráč, ale i celý tým, se po dvou letech prezentuje na turnaji Akademie Cup. Hráč je nezávislou expertní skupinou během tohoto turnaje hodnocen a posuzuje se, do jaké míry se mu podařilo námi definované herní principy naplnit.

Sledujete jednotlivé hráče i v průběhu dvouletého působení v RFA?

Ano, co se týče kvantitativních dat, děláme průběžné terénní testy, kterých je pět. Sleduje se vývoj hráče, odkud kam spěje. Jestli nejsou jeho hodnoty pod normou, nebo naopak nad normou. V tom druhém případě hovoříme o vyšší míře talentovanosti v závislosti na biologickém věku hráče.

Přistupujete tedy k hráčům individuálně?

Přesně tak. Dříve se tento bod moc nezohledňoval. V RFA na to klademe důraz. Některý hráč je totiž biologicky akcelerovaný, jiný biologicky retardovaný. Pokud to nezohledňujeme a bereme tréninkový proces jako jakýsi plošný postřik, tak rozvoj individuálních schopností a dovedností logicky nebude takový. Toto se doposud nedělo. Řekl bych, že v drtivé většině klubů je stále potlačena individualizace tréninku.

Čím to je?

České fotbalové prostředí je hodně uzavřené. Trenéři příliš nesdílí poznatky, málokdo spolupracuje napříč kategoriemi. To znamená, že trenér třináctiletých často neví, co dělal rok před ním trenér dvanáctiletých. Každý trenér si myslí, že by měl trénovat teď třeba nějakou konkrétní dovednost, jenže není to systematické a efekt se vytrácí. To je problém českého fotbalu, že trenér neví, co se dělo s hráčem v předchozích pěti letech. Netuší, jaké herní principy jim vštěpoval trenér před ním a nakonec ani neví, jaký program hráče čeká ve starších kategoriích.

Výhodou akademií je tedy to, že tréninkový proces je systematický?

Ano. Máme tréninkový proces rozdělen do šestitýdenních cyklů, kde jsou jasně daná témata. Ta vychází z toho, kde mají naši kluci deficit. Navíc čerpáme z poznatků elitních mládežnických akademií v zahraničí jako je Ajax Amsterdam, Dinamo Záhřeb, Red Bull Salzburg a dalších a z vlastních praktických zkušeností, které máme. My všichni trenéři v akademiích, ať už je to RFA nebo třeba Sparta, Slavia, Slovácko, docházíme ke stejnému poznání.

K jakému?

Ti kluci nezvládají fotbalovou lokomoci, tím myslím start a stop pohyby, změnu směru, akceleraci. V kategorii čtrnácti let, když to srovnáme s hráči ve stejném věku ve vyspělých fotbalových akademiích velkých klubů, mají naši hráči tyto lokomoční dovednosti osvojené na nižší kvalitativní úrovni. To se poté zprostředkovaně projevuje na herních dovednostech a následně herním výkonu.

Co se týče převážně individuálních herních dovedností, jaká témata například trénujete s hráči ve zmíněných šestitýdenních cyklech?

V tomto směru je nutné jednotlivé dovednosti spojovat do takzvaných řetězců herních dovedností. V zápase také nejsou izolovaně. Nejde tedy jen o přihrávku samotnou, ale například přihrávku a výběr místa, nebo přihrávku do pokutového území a zakončení. Uvedu ještě detailnější příklad: dribling s míčem. Ten v sobě zahrnuje vedení míče, krytí, klamné pohyby a obcházení soupeře. Nakonec z toho dostane me celistvou herní dovednost.

Nejde to učit zvlášť?

Dříve se to tak dělalo a někteří trenéři v tom i nadále pokračují, praxe ale ukazuje, že to nejde rozparcelovat, že se jedná o časovou souhru různých herních činností v herním ději. Jasně, je tam individuální herní výkon, jenže výkon jednotlivce je limitován pohybem spoluhráčů v podmínkách časoprostorového tlaku soupeře.

Co se týče učení se herním souvislostem a herním principům, je efektivnější dát hráči absolutní volnost nebo mu dávat řešení situace direktivně?

Co se týká taktického rozhodování hráče v určité situaci, existují vlastně tři přístupy. První je nechat hráče rozhodovat podle sebe sama. To je možné v případě velmi zkušeného kouče, který jasně definuje, co si mají hráči osvojovat, a ne vždy je trenérovi jasné, co vlastně učí a často k tomu nemusí zvolit vhodné cvičení. Trenér nechá hráče hrát, což nemusí korespondovat s herními principy. Druhý přístup je direktivní, který nerespektuje perspektivu, z níž hráč vidí herní situaci, takže trenér vnímá jiné informace z herního pole než hráči, což ovlivňuje „co dělat“.

A jaký je ten třetí přístup?

Praktické zkušenosti napovídají, že efektivnější je mix. Trenér musí dát hráči zpětnou vazbu, když mu ji nedá, pak tam může stát klidně nepoučený lajk. Trenér musí v hráči rozvíjet schopnost vidět herní pole, z něhož si hráč sbírá relevantní informace, které pak prochází analýzou, taktickým rozhodnutím a na konci precizním provedením v podmínkách herního děje, a to vše je potřeba realizovat velmi rychle. Tím chci říct, že trenér nemůže akceptovat opakovaná dlouhodobě špatná taktická rozhodnutí nebo následné nedokonalé provedení, protože si hráč díky tomu osvojuje špatné návyky na základě deformovaného řízení pohybu. My jdeme tímto třetím přístupem, který je logický a běžný v elitních zahraničních akademicích, jimž se daří produkovat, co se týče dovedností a vlastně pochopení herních souvislostí, lepší hráče než u nás.

Zmínil jste zahraniční akademie, navštívili jste je osobně?

Ano, je to nezbytnou nutností, byli tam i jiní trenéři, kteří se s námi dělili o zkušenosti. Navštívili jsme i přednášky lidí, kteří se podílejí na chodu akademií. Vzdělávání trenérů je nesmírně důležité, věnujeme se mu i v RFA. Potřebujeme být naladěni na stejnou notu, potřebujeme být všichni přesvědčeni o důležitosti našeho tréninkového programu. I proto je důležité, že spolupracujeme s trenérsko-metodickým úsekem a reprezentačními trenéry. Jde o to, aby to nebyl výplod fantazie jen jednoho člověka.

Co budete brát jako úspěch projektu Regionálních fotbalových akademií?

Že po dvou letech, co stráví hráči v RFA a pak budou nominování do reprezentační kategorie U15, porazíme Španělsko nebo Německo. Ovšem samozřejmě musím říct, že hráči RFA netvoří celý reprezentační tým, jsou tam kluci ze Sparty, Slavie, Příbrami nebo Slovácka, kde si hráče připravují sami. Reprezentace je produkt nás všech. Já budu spokojený, když se podaří systematizovat přípravu od sedmi let až do devatenácti napříč kluby.

Provázanost s reprezentací je tedy úzká?

Samozřejmě. Hlavně co se týká kategorie U15 a U16 jsme intenzivně v kontaktu s mládežnickými trenéry. Pokud se chceme srovnávat s fotbalově vyspělejšími zeměmi a být klidně i lepší než oni, je provázanost RFA a mládežnických reprezentací nutností.

Pojďme trochu odbočit. Jaké jsou vaše největší fotbalové zážitky?

Asi úspěch v Kanadě na mistrovství světa hráčů do 20 let v roce 2007, kde jsem byl jako technický vedoucí a kde jsme získali stříbrné medaile.

Proč jste vybral tento úspěch?

Asi kvůli tomu, jak kluci spolupracovali, jakou předvedli týmovost. Měli velkého sportovního ducha a touhu vítězit. Přitom hráči nebyli vůbec dokonalí, jak si to řada lidí myslela. Což se v budoucnu potvrdilo. Bohužel se ukazuje, že i když jsou úspěchy v mládeži, neznamená to, že se vychová elitní generace dospělých.

Proč to tak je?

U hráčů je podle mě patrná nízká hranice uspokojení, nízké ambice. Nechtějí na sobě dřít jako dřívější generace, stačí jim málo, aby byli spokojení. My od nich očekáváme víc, než oni sami tomu chtějí dát. Nechtějí se zlepšovat tak, aby došli až na elitní úroveň. Ono je to totiž velice náročné, musíte přestoupit do dobrého mužstva, je tam obrovská konkurence a musíte se tam prosadit, musíte hodně dřít, a to už oni podle mě nejsou ochotni.

Mgr. PAVEL FRÝBORT, Ph.D. (41 let) - manažer rozvoje a kontroly FAČR

Oblíbený trenér: Milan Máčala

Oblíbený hráč: Lothar Matthäus

Oblíbený zahraniční klub: Valencia CF

Oblíbený film: Pelíšky

Oblíbené jídlo: dobře udělaný steak

Oblíbený nápoj: voda